Příběh Mileny – život a čas se opravdu nezastavili a pokračovali dál 

O Vánocích se její životní partner z hor už nikdy nevrátil. Věřila druhým, kteří za za sebou také měli náročné životní situace, když jí říkali, že se to dá zvládnout.

 

Křestní jméno: Milena

Věk: 32 let

Základní údaje: původním vzděláním jsem zdravotní sestra. V roce 2009 jsem absolvovala studium psychologie a nyní šestým rokem pracuji s uživateli návykových látek. 

Co se stalo: před 8 lety jsem přišla o svého životního partnera. Mimo jiné to byl taky horolezec, a skoro veškerý svůj volný čas trávil na skalách anebo na horách. Zima nebyla výjimkou. O Vánocích roku 2007, po tragické nehodě, se ale z hor už nikdy nevrátil. Bohužel mu v té době bylo jenom 24 let.  

Jaký máš teď ze svého života pocit, jak se cítíš?

Nyní se cítím příjemně, a dobře. A když se zamyslím nad otázkou, jaký tedy mám ze svého života pocit, tak mi přijde, že taky tak nějak příjemně dobrý. 

Kde se v tobě vzala síla zvládnout to, co se ti přihodilo?

Těžká otázka, asi tak jako kde se bere vůle žít. Ze začátku, to bylo hodně o podpoře a pomoci zvenčí, ze strany rodiny a blízkých lidí. Ale byli tu i lidi víc vzdálení, kteří mi vyjadřovali soustrast, projevovali smutek nad tím, co se stalo, a nabízeli podporu. V těch chvílích i přes velkou bolest, jsem cítila i údiv nad tím, kam až všude se zpráva o této události donesla, a kdo všechno svou účast projevoval, kolik společného smutku a slz to vyvolalo. Bylo to pro mě v tu chvíli hodně povzbuzující, i když to znamenalo pro mě ne vždy příjemnou pozornost. No a pak, postupem času to začínalo být i o té samotné vnitřní síle, a u mě konkrétně taky o víře v Boha. A taky o tom, že život nebo čas se opravdu nezastavili a pokračovali dál, a já postupně navazovala na každodenní život. 

Připadáš si v něčem jiná, než lidé, které takové neštěstí nepotkalo?

Nepřipadám si jiná, v něčem mi život ubral, v jiném zase přidal, nebo nabídl něco pro mě výjimečné. Všechny nás více či méně náročné situace potkávají, a jsme si v hodně věcech podobní. I když ne vždy to tak na povrchu vypadá a někdo může působit, jako by ho všechno to náročné obcházelo. Když jsem se pak později víc rozhlídla kolem sebe, tak tady byli – lidi, co ztratili životní partnery, prožili smrt dítěte, těžkou nemoc, nebo pečují o své nemocné blízké. Jen je teď víc vnímám a jsem vděčná, že jsou tady. Protože jsem jim věřila, když mi říkali, že se to dá zvládnout. No a posuzování toho, jestli to bylo nebo nebylo spravedlivé vůči komukoliv z nás, kterých se nás to týkalo, jsem se naučila nedělat, a přenechat tomu, komu to víc přináleží. 

Jak ovlivnilo tvůj postoj k životu to, co se ti přihodilo?

Můj postoj k životu byl už dříve spíš pozitivnějšího ladění, a už víc krát se mi potvrdilo, že i přes to těžké, se k němu tak nějak přirozeně vracím. Teď ale spíš s větší pokorou a vděčností. No a taky jsem ráda, že věci, které mi dřív dělaly starosti, nebo jsem z nich měla zbytečné obavy, a nestály za to, beru teď víc s lehkostí. 

Udělala bys dříve ve své minulosti něco jinak, kdybys věděla, co se stane?

Ne, protože věřím, že to, co se nám děje, nás může hodně naučit, budeme-li chtít. I když to bolí, nebo se mi to nelíbí. Prožitá minulost, udělané chyby, špatná rozhodnutí, i zdánlivě promarněný čas, ale samozřejmě taky veškeré to dobré a pěkné, to všechno má podíl na tom jaká jsem, a má to pro mě svou cenu. 

Píši článek o štěstí, je něco, co bys o něm ty chtěla druhým říct?

O štěstí se toho sama pořád ještě hodně učím, takže asi jen tolik, že nám všem, co to mají taky tak, přeji hodně štěstí a radosti z této činnosti.

Milena mluvila o tom, jak jí v těžké situaci pomohla podpora druhých lidí, a jak už si nedělá zbytečné obavy kvůli věcem, které za to nestojí. Přečtěte si o tom více v naší sekci Poznatky o štěstí.

Nebo se podívejte na příběhy dalších lidí, kterým do života zasáhl osud.