Náš častý omyl

Čas na sebe, na své blízké, na své zájmy, tedy na své štěstí si najdeme, až… dostudujeme, dosáhneme kariérního postupu, dokončíme projekt, odrostou děti, dostavíme barák apod.

Zamyšlení

Mnoho z nás hledá své štěstí v minulosti. Vzpomínáme, jak to bylo dřív krásné, jednoduché, jak jsme byli mladí, zdraví apod. Přiznejme si ale, že naše mysl má tendenci minulost zkreslovat, máme sklon pamatovat si to dobré a potlačovat to špatné. (Proto jsou třeba ženy ochotné porodit i druhé a další děti :-).) Jenže si tím způsobujeme i hodně vrásek. Zbytečně pak vnímáme, co všechno v současnosti není tak ideální, stýskáme si po tom, co už není.

Jiní zase hledají štěstí v budoucnosti. Máme pocit, že až dosáhneme tamtoho úspěchu či splníme tamten úkol, konečně budeme spokojení. Ale jakmile cíle dosáhneme, hledáme si další, ke kterým bychom se upnuli. A tak neustále odkládáme prožití štěstí. Zapomínáme si kvůli imaginárním lepším zítřkům užívat ty jakž takž dobré dnešky.

Žiji TEĎ, pro teď a pro potom. František Matuška

Je těžké nezapomínat na přítomnost, ale když se podíváte na příběhy lidí, kteří museli překonat těžké překážky, vidíte, že oni se to naučili. G. Livinston napsal: „V čase, který je nám vyměřen, můžeme být šťastní jedině, když si uvědomíme, že jsme smrtelní.“  Zažijete-li tragédii, je snazší uvědomit si svou smrtelnost. Jde to ale navodit i vědomě. Ilustruje to Marie, která říká: „Když nejsou velké starosti, lidé řeší malichernosti. Chápu to, ale stejně mě to někdy dokáže zaskočit.“

Užívat si okamžiků neznamená, že bychom si neměli plánovat budoucnost či si vážit minulosti, jen je potřeba se častěji zastavovat v přítomnosti. Prostě být.

Uvědomil si to i Petr, kterému osud nadělil rakovinu i smrt syna: „Mnohem intenzivněji vychutnávám všední okamžiky. Smích syna Peťka, když se mu něco podaří, polibek od manželky, ruce mojí maminky, teplo sluníčka v tváři. Vážím si druhé šance a užívám si každý den na tomto světě…  Zítra totiž může být všechno jinak a Vy to už nemusíte stihnout.“

Hanka, která se ve svém životě potýkala s vážnými nemocemi otce i bratra, dodává: “Minulost člověk nezmění, je třeba žít přítomností a těšit se na budoucnost.“

Vědecké poznatky:

Výzkumy ^{[goleman] [michie]} Killingswortha a Gilberta, v nichž byla analyzována data od 15 000 lidí z 80 zemí různých věkových kategorií, ukázaly, že lidé téměř v polovině bdělého času nemyslí na to, co dělají. 

Přitom výzkum ukázal, že lidé byli mnohem šťastnější právě, když věnovali plnou pozornost tomu, co dělali, bez ohledu na to, co to bylo. 

Zřejmě to souvisí s tím, že  toulající mysl má tendenci sklouzávat k negativním myšlenkám . Nejvyšší soustředění na prováděnou činnost lidé dosahovali při sexu, cvičení, rozhovoru tváří v tvář a hře, nejnižší při práci (u zaměstnavatele), práci u PC či dojíždění do práce. Při tom se zdá, že toulání mysli je spíše příčinou nespokojenosti než jejím důsledkem. Studie ukázala, že toulání mysli je významnějším faktorem ovlivňujícím štěstí než jiné vlivy, jako je příjem, vzdělání, pohlaví či rodinný stav.

Je potřeba umět zaměřit plnou pozornost na naši mysl, jelikož pak dochází ke zklidnění mozkových okruhů využívaných při vnitřním hovoru ^[goleman]. Jde o aktivní, záměrnou pozornost na činnost (nebo nečinnost), kterou právě vykonáváme. Nejsme našimi myšlenkami, ale stáváme se pozorovateli našich myšlenkových procesů. Navíc je prokázáno, že vědomá pozornost má blahodárný vliv na náš imunitní systém, snížení stresu, krevní tlak nebo rychlost hojení.

K vědomé pozornosti si můžeme pomoci prostřednictvím tzv. všímavosti (také bdělost, anglicky mindfulness). Všímavost je umění žít plně v přítomnosti. Všímavost znamená být teď a tady, v tomto těle, v tomto duševním stavu, s jasným a kontinuálním uvědomováním si právě prožívané skutečnosti, uvolněně, bez hodnocení, s klidem a laskavostí k sobě i k ostatním.

Výzkum prokázal, že procvičování meditace všímavosti může za pouhých 8 týdnů (při průměrném cvičení 27 minut denně) změnit strukturu mozku. U pozorovaných osob došlo ke zvýšení hustoty šedé hmoty v hipokampu, který je důležitý pro učení, paměť, sebeuvědomění a soucit. Naopak došlo ke snížení hustoty hmoty v amygdale, která ovlivňuje pocity úzkosti a stres. Sami účastníci tvrdili, že se cítí méně stresováni. Všímavost má i další pozitivní důsledky jako lepší vztahy, lepší paměť, vyšší psychická i fyzická odolnost, menší závislost na návykových látkách  apod .

Stačí se deset minut denně soustředit na svou mysl a snížíte pocit stresu a zvýšíte svou životní spokojenost! 

Proč je potřeba soustředit se na přítomnost, shrnuje ve své knize Soustředění L. Babauta ^[babauta]: „Nikdy nejsme spokojení. Máme pocit, že "až dosáhnu toho, co jsem si vytyčil, budu spokojený". Problém je, že i když jich dosáhneme, nedosáhneme štěstí. Stanovíme si nové cíle, budeme usilovat o něco nového. A i když si spousta lidí řekne, že usilovat o něco nového je dobrá věc a že bychom měli vždy o něco usilovat, bohužel to ve skutečnosti znamená, že nikdy nejsme spokojeni. A nikdy spokojenosti nedosáhneme. Měli bychom se naučit, jak být spokojení teď, s tím, co máme.“

Samozřejmě, že nelze žít v soustředěné přítomnosti stále a asi by to ani nebylo přínosné. Výzkumy ukázaly, že vzpomínání na minulost, orientace na budoucnost i vnímání určitých chvílí v životě z perspektivy pozorovatele může zvyšovat pocit smysluplnosti ze života. 

Jde o to dosáhnout tzv. vyvážené pozornosti. Při ní si všímáme čehokoli, co zachytíme smysly, ale nenecháme se lapit jediným konkrétním podnětem. Cílem je schopnost nechat mysl toulat se, když o to stojíte, a nikoli naopak. ^[goleman]

Cvičení:

Uvědomte si, co je pro Vás skutečně důležité

Zklidnění toulavé mysli